e-shop fanklubu  

Vyšívání potisk dárkové předměty gravírování a řezání potisk předmětů

   

Partnerský web  

   

Sotva dozněly ohlasy dvou prvních finálových utkání mezi Draky a hodonínskými Drtiči, hned se začalo šeptat, kolik že nás vlastně vyrazí na jih Moravy podpořit Draky v cestě za vysněným postupem do první ligy. Dva dny před středečním odjezdem bylo jasné, že minimálně tři autobusy naberou směr Hodonín, rozhodli jsme se přesto zkusit naplnit i čtvrtý. Povedlo se to bez menších problémů a mohlo se na pohostinný kraj naší země vyrazit.

Atmosféra před odjezdem byla přímo skvostná. Zaplněný Sport Bar v Kulturáku se pomalu ponořil do žlutomodrých barev a nikdo nepochyboval o tom, že z Hodonína se budeme vracet jako prvoligoví. Dvě úvodní utkání finálové série vyhráli Draci jednoznačně a hlavně v druhém zápase přehrál Šumperk soupeře rozdílem třídy. Někteří jedinci bohužel už nyní jevili známky výtečné alkoholové kondice, jiní zase na poslední chvíli prosili o místa v buse.

Pro některé se poslední rozlučkou před odjezdem směr Hodonín a před dvoudenním odloučením od Šumperka stalo focení se na letním divadle a už se mohlo zvesela vyrazit. Laďa rozjel hned po prvních kilometrech sóla na kytaru, bravurně se zvládala i alkoholová sóla jiných jedinců, ladily se i hlasivky. Až po první zastávku před Olomoucí nudná cesta. U první čůrací pauzy přinesl rozruch značně načatý děda ze třetího autobusu, který sice potřebu zvládl udržet, horší to bylo během výkonu potřeby s kalhotami. Po doplnění proviantu na benzince se načal přímej sprint do Hodonína. Jedinou zastávkou byla rychlopauza na Rohlence.

Sotva se projelo hranicemi Hodonína, atmosféra se samozřejmě vyšroubovala na maximum. Tváře hodonínských příznivců i prostých domorodců v momentě, kdy se směrem k zimnímu stadionu valil dvousethlavý dav fanoušků Draků, jsou nezapomenutelné. I nám spadla čelist ve chvíli, když jsme zjistili, že náš sektor už je zaplněn minimálně stejnou porcí dalších šumperských fans. No stejně jsme se do sektoru nějak namačkali.

První utkání se dlouho neslo v režii domácích, ti vedli 1:0 od 22. minuty zásluhou Zapletala. Poslední třetina pak začala nejlépe jak mohla. David Ohnutek dvěma góly obrátil vývoj zápasu a když se domácí do ničeho vážnějšího nemohli dostat, kotel začínal věřit, že se blíží konec. V těchto chvílích zaplněným stadiónem ozývali hlavně fanoušci Draků. Jenže Drtiči nás prostě poslali na hotel. Nejprve srovnal Obdržálek, v prodloužení pak rozhodl utkání Šebek.

Na větší zklamání z prohry moc čas nebyl. Domů se nakonec poslaly všechny čtyři autobusy, protože přespat v Hodoníně se nás rozhodlo jen šestnáct. O ubytování jsme měli jasno a vše bylo předem dohodnuto a tak jsme zamířili na hotel. Hotel Krystal nám poskytl příjemnou slevu a my naopak slíbili, že nic nerozbijem, což byla skoro pravda. Sotva jsme se nějak ubytovali a poprali o pokoje, šlo se zapít nevítězství a naladit se na zítřek.

V Jupiteru se vesele najedlo a popilo, Máca zdlábnul klobásu, která mu pak ale trošku nesedla, holky si objednaly pizzu, která nesedla snad všem (chuťově) a zbytek se unavil u piva a prej, že se jde spát. Usínalo se na hotelu nad ránem na pár desítek minut. O to horší bylo probuzení. Zdecimované trosky ze Šumperka se po rozlučce z hotelu dlouho ploužily po Hodonínu tam a zpátky a přemýšlely, jak nejrychleji zahnat pocit únavy a spánku. Vše vyřešil Karel, který nejprve kolemjdoucí strážce zákona požádal o cestu k ZOO a pak se ještě zeptal, kudy na Slovensko.

Již předtím ráno jsme nakoupili lístky na večerní hokej a shlédli na zimáku rozbruslení Draků. Cesta na Slovensko o pár minut později nás seznámila i s rybím trhem, kde se sice Janča chtěla fotit na pomyslné přídi lodi uvnitř haly, tam ji však prodavačky nepustily a tak smůla no. Postupně jsme dorazili až na Slovensko, omrkli naše sousedy, jestli nedělají nepořádek a už jsme se začali stahovat zpět k zimnímu stadiónu.

Vrcholem celého dne v negativním slova smyslu byl oběd ve Sport Clubu u zimáku. Jídlo, což o to, to bylo stravitelné, ovšem to co nám nalili místo piva, to bylo něco neskutečného. Desítka Staropramen s příchutí řeky Moravy zůstala stát na stole nedopitá, zajímavostí je, že dvanáctka měla stejnou pachuť jako ta desítka. Snaha nakonec nás ještě natáhnout od vrchního, to byla tečka za "skvělým" obědem. No nikdy více.

Po obídku skončila jedna parta v pivnici na zimáku a od jedné hodiny zdárně dočkala až začátku utkání v šest hodin (ačkoliv na tribunu někteří potřebovali doprovod, bo to tam sami nemohli dojít, že Karle :)) ). Zbytek se usadil nakonec v kavárně a vinárně kousek od zimáku, kde nebylo tolik zahuleno a tak nás nepřepadával zase spánek. Tam jsme se dozvěděli, že Šumperk má na druholigovou sezónu rozpočet 20 milionů, čemuž jsme se s chutí zasmáli. A také kupodivu tu informaci, že více i domorodci věří ve čtvrtém utkání Drakům než Drtičům.

Za pár okamžiků jsme rezervovali lístky pro naše autobusy s fanoušky a čekali na jejich příjezd. Teda pardon, nečekali, samo sebou že jsme si naběhli do zimáku hned zabrat nejlepší místa v sektoru. Samotné utkání pak nelze popsat jinak než slovem FANTAZIE. To co prožíval sektor v poslední třetině, to bylo kolektivní šílenství a nadšení. Oslavy už moc popisovat je zatěžko, nejtěžší bylo pro většinu Dračího národa seskákat z tribuny k mantinelům.

Oslavy se od příjezdu do Šumperka protáhly až do rána. BlueStar se otřásal v základech, někteří už nezvládali mluvit opojením, jiní díky unaveným hlasivkám také ne. Jedno je jasný. Pro ty, co do Hodonína zavítali a zvláště pro ty, co tam strávili i noc, byl výjezd za postupem tím nejskvělejším zakončením celé sezóny.

P.S.:Omlouváme se za zpoždění, ale oslavy ještě stále pokračují a tak se článek psal za pochodu.

P.S.2: Díky patří i Lukáši Bajgarovi, který vymyslel skvostný název tohoto článku, protože my jsme nemohli na nic téměř přijít. Lukáši, díky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nemáte oprávnění psát komentáře. Musíte se přihlásit.

   

Přihlášení