Do dvou bylo ještě spoustu času a tak Standa s Vildou zakotvili na Majáku a my dvě jsme šli do města. Byla docela zima a tak jsme se přesunuli na místo určení. Do hospody u kulturáku. Vevnitř už čekal zkušený výjezdový matador Martin s dalšími fanoušky, kteří už se pomalu dostávali do nálady. Bylo nás tam asi 10 a netrpělivě jsme čekali na příchod ostatních. Pomalu se všichni scházeli, a protože dvojčata Skokanovi jeli autem z chaty tak veškerá organizace připadla na Martina. Ten to zas tak neprožíval. Nechtěl ani vidět jízdenky a zbytek peněz vybral až za jízdy v autobuse. Sedl si na předposlední sedačku a i ostatní se posadili podle zavedeného zasedacího pořádku. Dá se říct, že vzadu sedí ti největší fanoušci. Takové to hlavní jádro. A vepředu už ti méně zaujatí.

Když se tedy všichni uvelebili začal Martin dovybírávat peníze. Vybral vše kolem sebe a začal postupovat dopředu. Snažil se udržet balanc a opíral se o vše, o co se dalo. Když se ve zdraví dostal až dopředu vrátil se a všechno rázně přepočítal a peníze schoval. Autobusem už panovala skvělá atmosféra a pomalu se začalo i s tradičními rituály. Jako třeba: Zábřeh je město??? Kdykoli se totiž projede městem začne kolovat vodka nebo rum a každý se musí napít. Jenže pak nastala chvíle kdy se ne a ne objevit město a tak při projetí tunelem řekl nějaký fanda, že právě projeli Přerovem což je taky město. A další fanoušek zase radil aby si všichni zkontrolovali peněženky. Tak jsme se pomalu ale jistě blížili k Hradci.

Co by to ale bylo za výjezd, kdyby se nezastavilo na benzínce, aby se natankovalo. V tomto případě se ovšem tankovali fanoušci a dokupovali zásoby alkoholu. Ještě si skočili na záchod a mohlo se jet dál. Martin dokonce založil malou sázkovou kancelář, kde každý napsal svůj typ na výhru. Výhra pak byla jak jinak dvě flašky alkoholu. Asi tak po dvou a půl hodinách jsme dojeli do Hradce. Fanoušci už byli správně naladěni a tak jsme šli hrdě podporovat naše draky.

Pro pár (asi 15) skalních fanoušků koupil vstupenky pan Velčovský a mohli jsme se jít zabydlet. Ještě nás zkontrolovala ochranka a šli jsme na značky. Vyvěsili se vlajky a zápas mohl s chutí začít. Jenže se stala nemilá věc. Martinovi se hned na začátku zápasu rozbila blána na bubnu a tak jsme si museli vystačit s dlaněmi. Ale i přes rozbitý buben jsme byly slyšet víc než domácí fanoušci kteří měly bubny 3! V jednom okamžiku jsme dokonce skandovali obě strany, a to když se na ledě začali hráči prát. Stadionem znělo neúprosné: Bijte je!! A na ledě se nám snažilo co nejvíce vyhovět. Alkohol v krvi byl u několika jedinců značně viditelný a proto se 1. třetina neobešla bez zásahu ochranky. Vyvedla jednoho našeho fanouška, který se ovšem v přestrojení (s kšiltovkou) vrátil. Tentokrát se dokoukal až dokonce.

Zápas nakonec skončil 2:2. Rozhodnout se mělo v prodloužení. Faulovaný Tomáš Brunec dostal šanci. Jel nájezd! A s gólmanovou pomocí který si puk vlastně odrazil zády do brány jsme vyhráli 3:2. Kotel se začal radovat. Bylo rozhodnuto. Byly jsme šťastni že si odvezeme alespoň 2 body. Když jsme sundali vlajky a vyšli ze stadionu, venku byla čerstvá sněhová pokrývka. Ti nejbláznivější (takže i já s Maky) se začali koulovat a házeli po sobě sníh. Všichni se radovali, skandovali a zpívali.

Spokojeně jsme nastoupili do autobusu a začali pořádné oslavy. Zpívalo se a pilo, pilo se a zpívalo. Každý se radoval. Po pár desítkách minut už ale autobus začínal utichat. Všichni jsme byly unavení. Začínali jsme usínat. Jeden fanoušek (Švejda) alkoholem vůbec nešetřil. Na každé zastávce si koupil vodku takže jsme se vůbec nemuseli divit že při zpáteční cestě spal v uličce. Ještě jsme zastavili na benzínce a jelo se dál. Já seděla s Maky a když okolo nás procházel Vondra, řekli jsme mu ať si sedne k nám. Celou cestu domů jsme tedy jeli ve třech. Jenže druhý den mě s toho boleli záda.

Podařilo se nám úspěšně dojet do Šumperka. Všichni se rozloučili popřáli si šťastné Vánoce a nový rok a rozešli jsme se domů. Ale pro mě, Maky, Standu, a Vilíka ještě cesta nekončila. Museli jsme vlakem do Bohutína a pak pěšky do Klášterce. Sice byla zima ale hřálo nás vítězství. A tak jsme prožili zase jeden bezva den s naší Hokejovou Rodinou.