e-shop fanklubu  

Vyšívání potisk dárkové předměty gravírování a řezání potisk předmětů

   

Partnerský web  

   

V práci jsem nečekaně dostal volnej víkend. Co s tím??? Mrknu na rozpis zápasů a hned je jasno. Sobota 26.9. SK Kadaň – Salith Šumperk. Je to sice až někde v severních Čechách, ale proč ne. Co bych dělal doma. K tomu se navíc objevila příležitost zajet si v pátek do O2 areny na Kometku. Proč ne, když to je cestou.

 

Ze Šumperka jsme vyrazili ve čtyřech lidech (já, Roman, Peťa94 a Lenka) autem do Zábřeha na nádraží. Tam už nás čekal poslední člen naší výpravy Vilda. Mrkli jsem na odjezdy vlaků a po zjištění, že náš vlak má už 15 minut zpoždění a nabírá stále větší, jsme se rozhodli že se usadíme v nádražce. Dali jsme každej po pivku (Vilda samozřejmě 2) a koukali jak vedle nás ke stolu zasedli nějací bezďáci a koupili si tam nějakou polívku. To by nebylo nic tak překvapujícího. Divný na tom bylo spíš to, že si k ní místo lžicky donesli vidličku. Aspoň budou mít do večera co dělat.

Pokoušíme se naskočit do vlaku a ejhle. Problém. Vlak je totiž totálně narvanej. Vilda dokonce jedné slečně (nebo mladé paní) šlápl na nohu s hláškou "Aspoň už víte jaký to je když vám na noze stojí metrák". Ještě že někoho napadlo si do vlaku sehnat místenky. A hned vyvstává další past. Na našich místech už někdo sedí a dokonce mají na tyto místa taktéž místenku. Nakonec jsme sehnali průvodčího, aby udělal pořádek. Další problém. Prej je v těch místenkách takovej bordel proto, že v Polsku se jim nějak ztratil jeden vagon. Jak ztratil??? Prostě ztratil a sám nebyl schopen nám odpovědět.

Nakonec nás teda nějak usadil. Sice ne všechny společně, ale aspoň jsme seděli. Já s Lenkou jsem dostal místo naproti nějakým dvou babkám. To bylo celkem v pohodě až do chvíle, než jsem si začal otvírat lahváče. Jedna z těch bab na mě hned začala řvát, že jestli ji tím pivem poliju, tak mě vyhodí z okna. Absolutně jsem nevěděl, proč po mě ječí, ale dlabal jsem na ní. Pak mě napadlo, že mám v batohu vodku a rum. Vytáhl jsem rumíka a nejdřív jsem ho poslal našim kolegům, co seděli o pár míst dál. Za chvilku mi flašku vrátili neotevřenou, protože na ni strhli závit. "Já mám nervy", nadávám přes půl vagónu. Nakonec se mi s pomocí klíče podařilo dostat k obsahu láhve. To už na mě babky čuměly jak na masovýho vraha. Začali jsme si s Lenkou vyprávět naše příhody z výjezdů za hokejem a to už babiznám začaly lízt oči z důlků. Nakonec to dorazila jakási stojící paní, která si ve stanici otevřela naše okýnko. Baba hned že to má zavřít, že na ní táhne, ale podle výrazu už ji babky sraly taky, takže dělala, že neslyší. A největší perla této části cesty byla, když se vlak konečně rozjel na plnou rychlost a tu otravnější babu začal mlátit závěs po tlamě. Její nasraný výraz, byl pro mě tou nejsladší odměnou.

Konečně tu byl Kolín a konečně jsme přestoupili do normálního a hlavně prázdnýho osobního dvoupatrovýho "elefanta". Hned jsem zabrali horní patro a konečně jsme se mohli bavit všichni společně. Sotva jsme dopili zásoby z domova, byla tu stanice Praha - Libeň. Konečně.

Jen co jsme vylezli z vlaku, všude byli vidět masy lidí v modrobílých dresech. Omyl - to nejsou domácí fans, ale "menší výprava" z Brna. Nejdříve jsme šli kousek za halu, abychom se ubytovali v našem dočasném domově. Ubytovna byla ovšem strašná, ani toaleťák tam nebyl. Vracíme se zpět k aréně a zřejmě zrovna přijelo metro, protože se od stanice začali valit davy fandů v modrobílém. Stále jsem však marné hledat domácí fanoušky.

Vlezli jsme do arény a hned jsme zaútočili na fanshop pro další šálu do sbírky. Pak jsme si šli zkontrolovat naše místa v horním patře haly. Vylezli jsme na tribunu a o některé z naší výpravy se pokoušela závrať, protože místa byla opravdu hodně vysoko. Utkání se pro Kometu vyvíjelo nečekaně dobře. Během 1. třetiny už dokonce vedla 0:3, ovšem za velkého přispění rozhodčích se domácím podařilo srovnat a dokonce zvrátit výsledek na konečných 6:4. Utkání přihlížela celkem slušná návštěva 7635 diváků. Z toho však bylo minimálně 5000 z Brna. O to méně jsem však chápal chování domácích fanoušků a dokonce i hlasatele, kteří během celého zápasu ztrapňovali nejen Brno, ale i celou Moravu. Vrcholem hlasatelova počínání byla nepochopitelná hláška, že fans Komety přijely z hnojiště, nebo soutěž v pití burčáku na rychlost. A pak se pražáci diví, že je nikdo nemá rád.

Po utkání jsme se marně pokoušeli najít nějakou hospodu, kde by se dalo najíst, nebo aspoň napít. Najednou jsem si začal připadat jako někde na dědině. I když byl pátek, všude se zavíralo už ve 23 hodin. "Zlatej Šumperk", říkali jsme si. Vždyť i v našem malým okresním městě se o víkendu někde vaří až do jedné a drtivá většina hospod má otevřeno až do půlnoci, né-li až do rána. No nic. Tak jsme si museli koupit něco na jídlo v non-stop obchodě a hurá na kutě.

Budíček jsme si dali na devátou, abysme se ještě stihli podívat na nejstarší český zimák na Štvanici. Poté jsme si udělali procházku centrem až na hlavní nádraží. Tam jsme zjistili, že nejsme jediní fanoušci, kteří tráví víkend na cestách. postupně jsme potkali fotbalovo-hokejové fanoušky Třince, kteří jeli na fotbal do Mostu, dále potom jednoho fandu Vrchlabí, který mířil na hokej do Chomutova a z druhého nástupiště jsme slyšeli fandy Teplic, kteří jeli na Baník.

Cesta ubíhala docela rychle, navíc když se k nám v průběhu cesty připojili již zmiňovaní fanoušci Třince. Když už máme tu družbu mezi kluby, tak jsem udělali i družbu mezi fanoušky. Ani jsme se nenadáli a byl tu Most a naši spolucestující vystupovali. I když jen někteří. Fans ocelářů dokonce zpozdili odjezd našeho vlaku, protože jeden z jejich kolegů byl již tak společensky unaven, že ho z vlaku museli prostě vynýst. Pak už to šlo ráz na ráz. Mostecká uhelná pánev - Chomutov - Kadaň Prunéřov - přestup na osobák - Kadaň.

V Kadani nás přivítalo slunečné a teplé počasí a my se vydali na oběd na náměstí. Hned po obědě jsme se rozhodli pro přesun do hospody před zimák. Tam už nás čekali další šumperáci, kteří jeli auty. Nakonec se nás tam sešla docela slušná banda jedenácti lidí. Kotel domácích čítal dohromady 5 (slovy pět) lidí, takže jsme si říkali, že si tu i slušně zabékáme. Ale vydrželo nám to jen pár minut. Po hrubých chybách jsme prohrávali 3:0 a nebylo co řešit. Proto jsem to taky neřešil a radši jsem se vrátil zpět do hospody před zimák. Tam byla přece jen větší zábava než na zimáku.

Utkání jsme nakonec projeli "pouze" 5:1 a chystali jsme se na cestu domů. Abysme ale nejeli na sucho, tam jsme ještě vpadli do místního kauflandu. Byl tu však menší problém. V hospodě před zimákem, jsme si "vypůjčili" půllitry a nechtělo se nám je vracet. Navíc jsme si je těsně před odchodem nechali naplnit. A vylít je, nebo vypít na ex by byla celkem škoda. Proto jsme si je nechali na informacích, takže mezi odloženými taškami a batohy se v jednom regálu objevili 3 plné půllitry piva a rozpitá láhev vodky. Bohužel se to nikomu nepodařilo vyfotit, ale vypadalo to opravdu skvostně.

Cesta zpět do Prahy byla spíše odpočinková. Kdo mohl, spal. Kdo nemohl, odpočíval. Po příjezdu do Prahy jsme zjistili, že máme více než hodinu čas, než se náš vlak zase rozjede, tak jsem si zbalili věci a vydali se prozkoumat centrum noční Prahy. Po procházce Václavským náměstím a dočepováním piva do půllitrů jsme se chystali zpět do vlaku. A na hlavním nádraží přišla moje slavná chvíle. Když jsem se chystali vyjet nahoru k nástupišti po eskalátorech, tak mě Lenka začala hecovat, že nevyběhnu ty protijedoucí schody. Ani jsem se nerozmýšlel a rozběhl jsem se nahoru. Šlo to pomalu, ale jistě. Už jsem byl skoro nahoře. Poslední schod - skok - a najednou se objevil další schod o který jsem se málem přizabil. Hodil jsem tam parádní tlamu, ale abych zase potupně nesjel dolů, tak jsem to doběhl aspoň po čtyřech. Zajímavý však bylo, že jsem si vůbec nevylil pivo. Zato jsem si krásně rozbil koleno.

Tak zase procházíme vlakem a hledáme pár volných míst k sezení. Najednou znova potkáváme onoho známeho vrchlabského fandu, který jel z Chomutova. Neseděl však sám, nýbrž s fotbalovými fandy Slavie a Bohemky 1905. A hned bylo o zábavu postaráno. To jsme ještě nevěděli co příjde. Za Kolínem začali kolem mě procházet fanoušci Havířova, kteří se vraceli z Jihlavy. Zdravíme se a vzájemně si zdělujeme výsledky. Najednou se ozve "Zdáááááááááár, ty vole co tady děláš???" Otočím se a hned poznávám Tomáše z Havířova, který jako jediný fanda Panterů přijel do Šumperka na přátelák a po zápase jsme ho u nás vtáhli do hospody. Po setkání s havířováky u Kolína to ve vlaku vypadalo spíš jako na srazu fanoušků. Aspoň nám cesta rychle utekla. Protože ale vlak nestavěl v Zábřeze, tak jsme museli až do Olomouce. Do Olomouce s námi jel dokonce i vrchlabák, kterýmu se nechtělo čekat do rána v České Třebové na vlak. V Olomouci jsme zapadli do naší známé herny U Naftaře, kde občas zabíjíme čas, při čekání na vlak. Při příchodu zpět na nádraží mě náhle zastavil borec s otázkou jak dopadla Kometa. Měl jsem na sobě totiž jejich šálu. Nedůvěřivě se ho ptám odkud je. Nadzvedne mikinu a uvidím šálu Prostějova. Když zjistil, že my jsme ze Šumperka opět nastal družný rozhovor. Nějak se prej zapomněl na cestě z Přerova a moc se mu nechtělo po Olomouci machrovat s Prostějovskou šálou.

Cesta do Zábřeha uběhla ani nevim jak. V Zábřeze už nás čekala naše pistáciová škodověnka a hurá domů. Vlastně až později jsem si uvědomil, že pro nás i pro ostatní fanoušky co jsme cestou potkali, to byl smolný víkend. Považte: Kadaň - Šumperk 5:1, Chomutov - Vrchlabí 4:2, Jihlava - Havířov 4:2, Přerov - Prostějov 3:1, Baník Ostrava - Teplice 2:2, FK Most - Fotbal Třinec 3:0, Slavia - Bohemians 1905 1:1. Asi nosíme smůlu nebo co.

Nemáte oprávnění psát komentáře. Musíte se přihlásit.

   

Přihlášení  

   

Návštěvnost